Výročí  legií

V obecní kronice byl v roce 1923 zapsán seznam všech odvedených občanů Bohdalova do Rakousko - uherské armády. Vedle řady padlých na různých frontách však byla u devíti z nich uvedena poznámka - sloužil v Československých legiích. Po tak dlouhé době se zdálo takřka nemožné, dovědět se něco víc o osudech těchto mužů i o jejich strastiplné cestě domu, do vlasti. Pak jsem náhodou získal informaci, že v souvislosti se stým výročím návratu legií do ČR je možné zažádat na Ústředním vojenském archivu podrobnosti o jejich službě. Pracovníci archivu mi v první odpovědi potvrdili, že všechna uvedená jména z Bohdalova jsou řádně v seznamech legií zapsána a že v pracovním pořádku pro nás zpracují další podrobnosti. Můžeme se tak těšit, že se již brzy seznámíme se zajímavými osudy našich předků - legionářů.

Letos uběhlo přesně sto let od návratu československých legionářů z Ruska. Byli to vojáci v zahraničí, kteří se rozhodli přidat na stranu Dohody a bojovat proti císaři. V Rakousku-Uhersku byli za vlastizrádce, po první světové válce je lidé naopak oslavovali, jako ty, kteří se zasloužili o vznik Československa. Z Vladivostoku se jich od prosince 1919 do podzimu 1920 vrátilo asi sedmdesát tisí

Jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků, tedy českoslovenští legionáři, byly rozmístěny po celé délce takzvané transsibiřské magistrály a postupně se přemísťovaly do Vladivostoku, odkud cestovaly domů, do Československa.

Legionáři putovali parníky do přístavů v Itálii nebo Německu. Cesta přes Ameriku trvala asi měsíc, ne všichni se však vrátili domů. Legionáři, kteří se vraceli v první vlně v lednu 1920, byli oslavováni jako hrdinové. Šlo o vojáky, kteří českou družinu v Rusku zakládali a bojovali tam nejdéle.