Z rybníku mezi mantinely

Počátky hokeje v Bohdalově  - kapitola 1

První počátky bohdalovského fotbalu se datují do let 1938-42. Tehdy se scházela parta kluků na městečku na plácku mezi Svatým Jánem a parkem, později na pokosených loukách, které byly aspoň trochu rovné, nejčastěji na Americe. Určitý řád do živelnosti a základní pravidla, jak se fotbal vůbec hraje a povinnosti hráčů, naučil kluky vedoucí tehdejší Baťovy prodejny v Bohdalově pan Neuman. Na plácku u sv. Jána se hrálo pouze s hadrákem, opravdový fotbalový míč jim později půjčoval až syn četnického strážmistra Fialy. Až teprve společná sbírka mezi hráči jim umožnila zakoupení nového fotbalového míče. První skutečný zápas se odehrál na Americe v roce 1942 s kluky z Brna, kteří byli ubytováni na rudoleckém zámku. Ten Bohdalovští vysoko prohráli, ale druhý zápas s Matějovem už oslavili vítězstvím. V té době zájem o kopanou byl veliký, ale jen někteří se podrobovali hráčské kázni a tréninku. V roce 1942 museli někteří nastoupit až do konce války na nucené práce do Německa. Základní kádr mužstva se tak rozpadl. Můžeme si tak alespoň připomenout první hráče, hrající opravdový fotbal. Brankářem býval Janíček (sloužil u Holcbachů), Klíma Pravoslav, Navrátil Antonín, Hron Bohumír, Straka Miroslav, Havránek (sloužil u Křehlíků), Mokrý Miroslav, Blaha Bedřich, Pařík Emanuel, Bradáč Bohumír a Bradáč Josef, který byl také až do svého nasezení v Raichu kapitánem a hlavním organizátorem činnosti mužstva.

V roce 1947, po dokončení stavby Kulturního domu vznikla mezi touto budovou a bohdalovskou pazdernou (Vojuskou) plocha, která po urovnání byla vhodná k vybudování dvou hřišť na volejbal a hlavně fotbal. To mělo sice velikostní parametry na hranici regulérnosti 92x45metrů a vedle Remsova plotu přes ně vedla dokonce cesta, ale protože v té době Sokol (nějakou dobu byl dokonce zakázán), nehrál žádnou organizovanou soutěž, byli všichni rádi za to, že bylo kde sportovat. Dopoledne se na něm sice pásly husy a někdy i dobytek, ale každý den navečer již hřiště i okolí kulturáku patřilo mládeži. V padesátých létech se zde odehrávalo všechno. Od různých her, prvních lásek za hromadou hlíny až po odpalování vojenských patronů, které jsme z doby války nacházeli v rybnících při jejich výlovu. Fotbal mezi kluky se ve všední dny hrál nejen každý navečer, ale hlavně každou neděli dopoledne. To jsme se sešli po nedělní mši, zarazili kůly sloužící jako branky, spravedlivě se rozdělili, aby byly týmy trochu výkonnostně vyrovnané a začaly boje. Protože nebyl rozhodčí, zanícenost i zápal do hry někdy skončil i rvačkou a utrženým rukávem sváteční bílé nedělní košile. Takhle se hrávalo až do začátku šedesátých let, kdy začala druhá, již opravdová soutěžní kapitola bohdalovského fotbalu

Vzpomínal, zpracoval a doplnil fotografiemi  pan Alois Matějíček