Cesta ke Stříbrné studánce

Zhruba půl hodiny od Bohdalova jste mohli po několik generací najít uprostred vzrostlého lesa malebnou studánku. Silný pramen čisté a čerstvé vody vyvěrá ze země stále. Jenom prostředí se bohužel výrazně změnilo. Během zimy 2020/21 došlo v důsledku kůrovcové kalamity k vykácení většiny vzrostlých stromů v širokém okolí studánky a tak se pramen ocitl doslova uprostřed obrovské mýtiny. Oblíbená procházková cesta se tak výrazně proměnila. Současná generace je ta poslední, která procházela pod korunami stoletých smrků a tak teprve naši vnuci a jejich děti snad budou moci dojít ke Stříbrné studánce ve stejné atmosféře čistého a uklidňujícího lesa. Mizející lesní porost však otevřel prostor k objevení dříve ukrytých tajemství. Neznámý autor umístil na několika místech kolem cesty makety a sošky kapliček a sošek s tématikou víry, lásky a naděje. Jak jinak chápat díla, která se objeví uprostřed mizející krajiny? Dřevěné artefakty si můžete prohlédnout v připojené fotogalerii a nebo si je sami najít  při cestě ke studánce. Neznámému autoru pak patří naše poděkování spolu s vírou, že jeho dílo spolu s lesem nezmizí.

Statistika studánky:                                                                                                                                                              Podle slov pana starosty Judy je měření a rozbor vody ve studánce prováděn cca 4x ročně. Naměřené hodnoty si pak každý může ověřit na webových stránkách obce www.bohdalov.cz Aktuálně jsou všechny ukazatele v normě. Průběžně se však mohou hodnoty měnit a tak využívání vody je bez obecné záruky. Samotný pramen je ukryt pod dřevěným přístřeškem a vyváděn přepadem s plastovým potrubím. Jeho průtok je přibližně 1 litr za vteřinu. Výpočtem pak zjistíme, že z pramene studánky vyteče za rok přibližně 31 000 metrů kubických vody. Pro představu se jedná o rybník o průměru 100m a hloubce 4m.

Pověst o Stříbrné studánce

Pod vrcholem zalesněného kopce Baba vyvěrá nedaleko břehů velkého Bohdalovského rybníka pramen čisté a osvěžující vody. Jednou, bylo to na navečer před svátkem svatého Jana, vracel se chudý dřevorubec po těžké celodenní práci z lesa domů. Trápila ho velká žízeň a tak odbočil z cesty k lesní studánce. Jaké však bylo jeho překvapení, když uviděl, že studánka místo z mechu vyvěrá tentokrát ze vchodu do malé jeskyně. Vešel dovnitř a před sebou uviděl hromádku stříbrných tolarů. Než na nalezený poklad, ale myslel unavený dřevorubec na tu svojí velkou žízeň. Odložil si na zem sekeru i mošnu, naklonil se k prameni a zhluboka se napil. Jednou a dvakrát. Hned mu bylo lépe. Už si ani nevšímal té stříbrné hromádky, popadl svoje nářadí a spěchal, aby byl co nejdříve u své rodiny. Doma jej žena přivítala a malý synek hned nakukoval do mošny, co že mu otec z lesa přinesl. Na dně mošny se něco zatřpytilo. Byly to několik stříbrných tolarů. Asi se do ní zakutálely, když se dřevař skláněl ke studánce. Vyprávěl ženě svůj příběh, ale ta se místo radosti na něho začala zlobit. Popadla do jedné ruky lampu, do druhé plačící děcko a běžela do lesa ke studánce. Její muž měl pravdu. Jeskyně se studánkou byla stále otevřená. Položila usínající dítě vedle pramene a začala vynášet stříbrné tolary plnými hrstmi ven do šátku. S vidinou bohatství zapomněla na všechno kolem sebe. Když však vyšla po třetí, zazvonila na věži bohdalovského kostela půlnoc a jeskyně se s rachotem uzavřela. V mechu sice ženě zůstala v šátku hromádka stříbrňáků, ale v zavřené skále zmizelo také její dítě. Zoufalá matka se s žalem vrátila domu. Každý den pak chodila ke studánce hledat své dítě a modlit se za jeho nalezení. Až po roce, opět večer před svatým Janem, kdy se otevírají poklady, našla kouzelnou jeskyni znovu otevřenou. Vedle hromádky tolarů seděl živý a zdravý její synáček. Její opravdový poklad. S velkou radostí ho vzala do náruče a děkovala Bohu za jeho záchranu.