Když se zvony vydávají na cestu

Že se zvony vydávají každý ro k na cestu ví snad každé malé dítě. Někdy , ale ta cesta trvá i řadu roků. To když na ně sáhne cizí ruka nebo je roztaví velký požár. O tom se dozvíte v nové kapitole nazvané Šest generací zvonů

Pověst o odlétání zvonů do Říma na Velikonoce platí i pro Bohdalovské zvony.. Vždy na Zelený čtvrtek po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu (Gloria in excelsis Deo) zvony umlkají a spolu se všemi ostatními odlétají do Říma pro požehnání svatého otce. Letí zcela tiše, první ty nejstarší, které znají cestu, na konci malé, aby se neztratily. Průvod uzavírají Zikmund z chrámu svatého Víta a Marie z Týnského chrámu - veliké české zvony, které již po léta slouží jako stráž těch ostatních.

Kudy přesně zvony letí a jak překonávají Alpy, není známo, jsou ale na tomto letu neúnavní - není zpráv o tom, že by snad některý z nich let nevydržel nebo se cestou ztratil. Pokud by některý zvon neodlétl, přineslo by to obci neštěstí.

Když zvony doletí, papež jim požehná za věrné služby církvi a zvony letí zpět. Na Bílou sobotu po Gloria se vrátí a zvoní: "Byl jsem tam! Byl jsem tam!"