První mistrovské zápasy

Z historie fotbalu v Bohdalově - kapitola 2.

Počátkem šedesátých let se vrátil z Prahy bohdalovský rodák a velký fanda Slavie Praha, Jan Lán. Nemohl si nepovšimnout velkého zájmu mládeže o fotbal. Hrálo se téměř každý den navečer a v neděli dopoledne. Sice příliš živelně, neorganizovaně, ale individuální hra i střelba měla svoji kvalitu. To, že se hrálo až do setmění a bez jakéhokoliv barevného rozlišení, vedlo soupeřící hráče hrát s hlavou nahoře, dobrým periferním viděním s přehledem ve hře a tím také k povědomému vyhledávání volného spoluhráče přesnou přihrávkou. Jenda Lán inicioval několik svých vrstevníků a se souhlasem, do té doby pasivního sokolského výboru, přihlásil tým bohdalovských mužů do okresního přeboru. V roce 1961 tak vzniklo vůbec první mužstvo hrající organizovanou soutěž žďárského okresu. Tomu předcházel i první přátelský zápas s mužstvem Černé. Ti přijeli s taktikou nakopávaných míčů, dopředu i do stran, takže jsme každý míč neustále hledali mimo hřiště buď v Hanusových bramborách, nebo na druhé straně v Remsově ovesném poli. Překvapila nás zejména tvrdost jejich obránců. Naštěstí jsme byli fotbalově daleko lepší a zápas jsme vyhráli 2:1. Radost z prvního vítězného zápasu byla převeliká.

Další zápas jsme sehráli v dalekém Herálci. Tam jsme odjeli na motocyklech. Někteří dokonce zažili hrůznou jízdu v sajdkáru, kterou řídil Bohouš Křesťan. Ten ve Světnově před skupinou děvčat krouhnul zatáčku tak, že jel se zvednutou sajdou po dvou kolech a v osazenstvu sajdy byla jen malá dušička. Do Herálce jsme přijeli na poslední chvíli, rozechvěni z dobrodružné cesty, protože i ostatní řidiči motocyklů se řítili za sajdou jako o závod, takže spolujezdci byli rádi, že tu jízdu ve zdraví přežili. Zápas se podle toho vyvíjel, po první půli jsme prohrávali 0:5, až teprve po přestávce jsme se zklidnili a vstřelili i nějaké góly. Třetí zápas v Nové Vsi jsme na tamním novém hřišti již vyhráli a získali tak sebevědomí do našeho prvního mistrovského zápasu.

Ten se hrál o naší pouti před početným publikem a tedy i s naším velkým nasazením, což odnesli hosté z Velké Bíteše, kteří přijeli s béčkem a odjeli s půltuctem branek. V dobrých výkonech jsme pokračovali a v sezóně 1961-62 jsme k překvapení všech skončili na druhém místě. Tehdy postupovaly do krajské I. B třídy první dva týmy, ale kvůli financím jsme postup přenechali třetímu mužstvu. Souběžně totiž probíhala výstavba hokejového kluziště a byla tak potřeba každá koruna. Po odmítnutí této šance jsme se už v dalších létech do špičky nikdy nedostali. Kázeň hráčů k tréninku i zápasům byla všelijaká, a když starší hráči skončili a my mladší odešli na vojnu, fotbal kvůli nedostatku hráčů v roce 1966 na nějakou dobu v Bohdalově úplně uvadl.

Vzpomínal, zpracoval a doplnil fotografiemi pan Alois Matějíček