Hostinští, kteří zachraňovali rybníky

První polovina 19. století byla dobou hromadného rušení rybníků. Velkostatky se jich zbavovaly, protože pro zvyšující se počet ustájeného dobytka potřebovaly nové louky produkující seno. Vrchnostenští úředníci si spočítali, že rybníky přeměněné na louky a pole jsou výnosnější než produkce ryb. Rybniční půda se také často stávala předmětem nájmu. Příběh jednoho z nájemců stojí za pozornost.

Josef Novotný (*1826 11891) ze Znětínka (okres Žďár nad Sázavou) byl původně hostinským a mlynářem. Postupně si pronajal řadu rybníků a v nedalekém Pokojově začal provozovat obchod s rybami a nakonec se stal významným obchodníkem a podnikatelem věnujícím se rybničnímu hospodaření.

Získal do nájmu vodní plochy na velkostatku Velké Meziříčí, obhospodařoval řadu obecních i selských rybníků. Pronajal si i obrovské, ale málo výnosné Velké Dářko (206 ha). Na konci své životní dráhy hospodařil na více než 130 rybnících. S rybami ve velkém obchodoval a vyvážel je i do Rakouska a Německa. Obnovil dva vypuštěné a na louky přeměněné rybníky u Nového Veselí. Matějovský rybník (69 ha), jemuž se po zrušení říkalo Matějova louka, se Novotnému podařilo uvést do původního stavu v roce 1877, stejně jako sousední Veselský (87 ha). Bývalý hostinský tak zachránil největší rybníky Vysočiny. V rybničním podnikání a obchodu s rybami před I. světovou válkou pokračoval Novotného zeť Jan Koudela z Bohdalova, přičemž syn Josef Novotný (*1868 - 1936) se stal uznávaným rybářským odborníkem.

Převzato z knihy Ladislava Mičeka - Světem českých rybníků