Příprava na úvodní sezónu

Počátky hokeje v Bohdalově - kapitola 2

Po dokončení nejnutnějších prací kolem stavby mantinelů a provizornímu zapojení některých světel, jsme natěšeni očekávali příchod zimy a hlavně mrazů. Tehdejší zima se ohlásila prvními mrazíky, které neustále zesilovaly a zaháněly rtuť teploměru hluboko pod nulu. V době nejvyšších mrazů jsme začali konečně, bez jakýkoliv zkušeností, s prvními postřiky. Hasiči nám půjčili hadice, my je napojili na hydrant obecního vodovodu a začali se stříkáním. Předpokládali jsme, že kluziště prostě napustíme několika centimetry vody a ta do rána zamrzne. Jenže to šlo velmi pomalu, a tak kolem půlnoci jsme požádali naše táty, mazající v hospodě karty, jestli by nešli místo nás chvíli stříkat. Kupodivu se našli tři obětavci, kteří skutečně chvíli po půlnoci dorazili s tím, že budou stříkat do dvou hodin. Měla je vystřídat další parta z nás kluků. Jenže po dvou hodinách žádná parta nedorazila, promrzlí tatíci stáhli vodu proudící z hydrantu, aby hadice nezamrzla na minimum. Koncovku hadice upevnili na opěradlo židle směrem mimo hřiště a šli domů. Vůbec si nevšili, že vetchá hadice byla na několika místech děravá a že z ní celý večer i noc tryskaly různými směry pramínky vody. Jeden takový pramínek trefil dokonce jízdní kolo, opřené u Štolů o zeď. My kluci jsme nemohli dospat a brzy ráno, jak se rozednilo, s hokejkami a bruslemi přes rameno, jsme spěchali na kluziště. s tím, že si poprvé zabruslíme. Když jsme ale přišli k hřišti, nevěřili jsme svým očím. Jak tátové nasměrovali proud hadice mimo hřiště, tak ta nějak sklouzla a voda stříkajíc na mantinel vytvořila uvnitř hřiště metrovou hromadu ledu. Od země až k horní liště mantinelu. Další zklamání nás čekalo při pohledu na ledovou plochu, která byla sice zamrzlá dvoucentimetrovým ledem, ale díky netěsnosti spojů jednotlivých dílů mantinelu spodní, ještě nezmrzlá voda vytekla ven do pole a celá plocha byla pokryta pouze tenkou ledovou skořápkou,. Ta při vstupu praskala a bořila se až na podkladový terén. Zklamáni z výsledku jsme přes Štolovu zahradu šli k hydrantu, abychom vodu zastavili a vylili ji z hadic, aby nezamrzla. Z kola, které stálo u zdi a celou noc na něj stříkala voda, čouhaly z ledového kvádru jen řidítka. Rychle jsme odtáhli hadice do cihelny k peci a proklínali toho, kdo nám takto ,,kvalitní´´ hadice zapůjčil. Od té doby jsme již nikdy experiment a napouštění kluziště hasičskými hadicemi neopakovali.

Vzpomínal,  zpracoval a doplnil fotografiemi pan Alois Matějíček